Úzká soutěska se přede mnou nekompromisně vlní, jako by mi snad ani nechtěla vydat své tajemství. Další zatáčka, ale i tentokrát před sebou vidím jen cestu na obou stranách lemovanou vysokou skálou. Těch 800 metrů se zdá nekonečných. Úzká pěšina a poklady, které se za ní skrývají, zůstaly na dlouhé stovky let skryté před zraky západní civilizace.
Soutěska ale přece jen končí a přede mnou se otevírá ten malý zázrak, kvůli kterému sem každý rok putují tisíce lidí. Do stínu rudých skal najednou vstoupí pruh světla a odhaluje vysoký kamenný chrám. Turisté zpomalují a vychutnávají si tu vteřinu, která už více než dva tisíce let bere dech a sráží příchozí na kolena...
Šplhám nahoru, jeden velký schod následuje za druhým. Prý to stojí za to, říkali, a tak se škrábu do poslední řady tohoto ohromného amfiteátru. Nahoře usedám na kamennou lavici pro návštěvníky a čekám, jaké představení si pro nás připravil náš průvodce Ajad Ajad.
Stojí na pódiu u jedné ze stěn a mává na nás, pak se ukloní a řekne: "Drazí přátelé, tak vás vítám v Džaraši v Jordánsku."..
Jordánsko není zemí, která by si člověka získala na první pohled. Vyprahlá rovina, nehostinné pouště, modernizovaná země nenaplňující představu o typickém Orientu. Malé pouštní království ale trumfuje jinak. Na svém nevelkém území, srovnatelném s Maďarskem, vlastní celosvětově unikátní místa, která z něj činí turisticky vysoce atraktivní území.
Lokalitou číslo jedna je v Jordánsku Petra. Obrovské pohřebiště a kultovní místo nabatejského království vytesané ve 4. století před naším letopočtem do červenorůžových pískovcových skal si nemůže nechat ujít žádný cizinec, pokud nechce být místními považován za kulturního barbara...
Na jihu Jordánska, kdesi mezi rudomořským přístavem Akkaba a legendárním skalním městem Petra, leží nehostinná oblast jménem Wádí Rum. Ačkoliv představuje jednu z nejkrásnějších pouštních scenérií v celé Asii, spousta lidí o její existenci netuší. Možná je to tak dobře, říkají si mnozí z těch, kteří ji navštívili.
Fascinující pouštní krajina, obklopující mohutné pískovcové formace nejroztodivnějších tvarů, láká zejména dobrodružnější povahy. Turistický průmysl ve své masově-komerční podobě sem zatím nedorazil a na rozdíl od nedaleké Petry zde chybí potřebná infrastruktura...
Jordánská Petra je vlastně mrtvé město, kde arabští trhovci s karavanami velbloudů začali kdysi budovat "zastávku" na cestě do dnešního Turecka. V horách jsou vytesané kostely, divadla, hroby, paláce...a to vše je velice pečlivě opracováno. Nikdy jsem nebyl nadšencem kulturních a historických památek, ale Petra mě opravdu nadchla.
Dodnes nikdo nechápe, jakým způsobem a s jakým nářadím dokázali tehdy arabští trhovci něco takového vytvořit...
Mrtvé moře by mohlo do roku 2050 zmizet, pokud bude jeho hladina klesat současným tempem, varují jordánští ochránci životního prostředí. Nedochází údajně jen k rychlému úbytku vody Mrtvého moře, ale také je vážně narušen zdejší ekosystém. Ekologická organizace Přátelé země proto zahájila kampaň zaměřenou na záchranu tohoto nejznámějšího slaného jezera na světě.
Organizace vyhlásila fotografickou soutěž, jejímž cílem je přilákat pozornost k ohrožení jezera, které je domovem několika vzácných druhů rostlin a živočichů...
Pod zbytky byzantského chrámu ze čtvrtého století, který stál na východním, jordánském břehu řeky Jordán, byla objevena jeskyně, která údajně sloužila jako zimní příbytek Janu Křtiteli. Ten ve vodách Jordánu pokřtil Ježíše Krista. Podle šéfa vykopávek Muhammada Vahíba se musí ještě ověřit, zda lebka, která zde byla také nalezena, skutečně patří Janu Křtiteli. "Jeskyně i lebka byly objeveny již v roce 1999, kdy zde začaly vykopávky. Naše výzkumy potvrdily, že v jeskyni přebýval Jan Křtitel, odborníci vedení Abdalláhem Nábulsím ale ještě pokračují v určování, komu patřila nalezená lebka," říká Vahíb.
Zatím lze údajně potvrdit, že lebka náležela nějakému mnichovi, kterých zde - v oblasti Vádí Charrar - žilo velmi mnoho. Jordánský deník Ad-Dustúr již napsal, že lebka "by mohla patřit Janu Křtiteli"...
Jordánští odborníci vyzvali k zahájení projektu s názvem Kanál dvou moří, který by měl pomoci zachránit unikátní oblast Mrtvého moře. Tato nejhlubší pozemská proláklina na světě čelí v posledních letech vážným hrozbám. "Až do začátku 60. let byla hladina Mrtvého moře 392 metrů pod úrovní hladiny Středozemního moře. Nyní je už 412 metrů," vysvětluje profesor geologie z Ammánské univerzity Elias Salamí.
"Jestliže bude pokles pokračovat, ztratí Mrtvé moře za půl století třetinu své rozlohy a bude mít 650 čtverečních kilometrů proti více než 1000 na začátku 60. let," varuje. Toto bezodtokové nejslanější jezero na světě (až 300 miligramů soli a minerálů na litr vody proti 30 až 40 v ostatních mořích), které leží mezi Jordánskem a Izraelem, respektive palestinskou autonomií, představuje z přírodovědeckého hlediska naprosto unikátní ekosystém...
Hrobky známé z filmu Indiana Jones jsou ohroženy erozí
Zverejnené: 31.10.1999 Zdroj: iDNES.cz
Monumentální nabatejské hrobky v jordánské Petře ničí postupující eroze. Odborníci z ní částečně viní počasí, ale zčásti také davy turistů. Osm z deseti fasád obdivuhodných hrobek precizně vytesaných do svahů růžového pískovce, jež všichni znají díky filmu Indiana Jones, eroze smyla až k nepoznání.
Po staletí vystaveny větru a dešti, jsou skály podle německého mineraloga Helge Fischera stále citlivější a zánik reliéfů postupuje čím dál tím rychleji...
Jordánsko rozhodně není země, která by se těšila nějakému obzvláštnímu zájmu českých turistů. Alespoň prozatím. Podle znalých je to však škoda. Vždyť návštěvníkům nabízí víceméně totéž co sousední Izrael, přitom ale v mnohdy exotičtějších kulisách a levněji. Pouštní stát sousedící s Izraelem, Sýrií, Saúdskou Arábií a Irákem je sice o něco málo větší než Česká republika, ovšem má jen poloviční počet obyvatel, z nichž zhruba třetina žije v hlavním městě Ammánu.
Nízká lidnatost je logickým důsledkem přírodních podmínek. Méně monotematická je ovšem historie tohoto zdánlivě nehostinného kusu země, která zanechala otisk i ve zdejších památkách...
